Váháte někdy nad výslovností některých slov v češtině? Nebo si obecně nejste jistí v kramflecích, pokud se správné výslovnosti týče? Ukážeme si na příkladech některé nejčastější chyby a omyly a budete si moct poslechnout správnou výslovnost některých slov a slovních spojení na vlastní uši.

Ačkoli za tím, co dále budeme rozebírat, stojí hodně teorie, pokusím se vše maximálně zjednodušit a uvádět konkrétní ukázky ze života. Pro většinu mluvených projevů ve spisovné češtině se používá základní, tzv. neutrální styl, ze kterého budeme vycházet. Ten je určitě vhodný pro jakékoli čtené texty, podcasty, moderování, přednášky či komentáře k videím. Ostatní styly se dají použít jen pro určité příležitosti: vyšší, pečlivější styl zejména pro umělecký přednes a nižší styl například pro rychlé sportovní reportáže a neformální rozhovory vedené spisovnou řečí.

Výslovnost sh, například shoda, shluk

Na úvod jen malinko teorie. V češtině převažuje takzvaná zpětná asimilace (spodoba), což znamená, že znělost či neznělost první souhlásky je ovlivněna znělostí souhlásky druhé: podkova se tedy vysloví [potkova], kdo [gdo] a podobně.

Pro sh se ovšem v Čechách používá asimilace progresivní, tedy pro výslovnost je určující první hláska – sh se pak vysloví v naprosté většině případů jako [sch]. Správně je tedy shoda [schoda], shovívavý [schovívavý], shořet [schořet], shromáždění [schromážďeňí], na shledanou [naschledanou]. Pro moravské mluvčí připouští norma výslovnost [zh], tedy například [zhoda].

Bez ohledu na region se [zh] vyslovuje v následujících slovech: shůry [zhůry], shora [zhora], shluk [zhluk], shluknout se [zhluknout se]. Také po předložce a v mezisloví dochází k běžné asimilaci: s hostem [zhostem], s houbou [zhoubou], přines ho [přinezho].

Zastavím se v této souvislosti u slovesa shlédnout [schlédnout]. Často se toto slovo, které znamená pohlédnout na někoho shora, používalo a dnes ještě někdy používá ve významu vidět, spatřit – což je ovšem chyba, zde je nutné užít slovesa zhlédnout. Na tomto příkladu si můžeme ukázat, že i mistr tesař se někdy utne.

Možná máte rádi češtinu a hrátky s ní a líbí se vám humor Cimrmanovců. Já si osobně velice vážím toho, co duo Svěrák-Smoljak, Zdeněk Svěrák samostatně či Miloň Čepelka udělali pro kultivaci češtiny. Ale v nahrávkách Divadla Járy Cimrmana můžete mnohokrát slyšet [schlédnout] vždy tam, kde by mělo být sloveso zhlédnout. Je to překvapivé, protože to není žádná novodobá změna, už minimálně Slovník spisovného jazyka českého ze šedesátých let význam těchto dvou sloves jednoznačně uvádí. Dnes se situace pomalu vylepšuje zejména díky správnému používání slovesa zhlédnout u videí, hlavně na Youtube.

Výslovnost dvou stejných souhlásek

Nezdvojená (zjednodušená) výslovnost stejných souhlásek se použije u slov, kde již necítíme sklad slova: Anna [ana], panna [pana], kamenný [kamený], účinný [účiný], měkký [mňeký], cenný [cený], leccos [lecos], vyšší [viší], nižší [ňiší], vzít s sebou [vzít sebou], rodinný [rodiný], denní [deňí].

Zdvojená výslovnost stejných souhlásek se rozhodně musí použít tam, kde by mohlo dojít ke změně smyslu: nejistější – nejjistější, podaný – poddaný, raci – racci.

Spojení sykavek

Zde zcela vynecháme teorii a pojďme rovnou na příklady. Pozor na slova jako: sčítat [sčítat], nikoli [ščítat]; zčernat [sčernat], nikoli [ščernat]; hezčí [hesčí], nikoli [heščí]; rozčilený [rosčilený], nikoli [roščilený]; snazší [snasší], nikoli [snaší] ani [snašší]; rozšířený [rosšířený], nikoli [rošířený] ani [roššířený]; mužský [mušskí], nikoli [muskí]; množství [mnošství], nikoli [mnoství]; pražský [prašskí], nikoli [praskí].

Souhláska j ve slovech jako jsem, jste

Souhláska j se nevyslovuje na počátku tvarů pomocného slovesa být: volal jsem [volal sem], kdož jste bez viny [gdoš ste]. Oslabená výslovnost se může zachovat po samohlásce (kteří jsou nejdůležitější, byla jsem) a na začátku věty (Jsem rád).

Výslovnost souhlásky j se zachovává, pokud je sloveso být plnovýznamové, zvláště je-li na něm důraz. I v tomto případě vyslovujeme ale raději jen oslabené j (Myslím, tedy jsem). Určitě si vybavíte některé naše politiky, kteří výraznou výslovností j působí směšně. To my určitě nechceme.

Další časté chyby

  • nesprávně se mění hlásky: se sestrou (nikdy [zesestrou]), čtyři (nikdy [čtyri] ani [štyri] ani [štyři]), měsíc (nikdy [mjesíc]), město (nikdy [mjesto])
  • nepřípustné vypouštění samohlásky na začátku slov: [dybi] (kdyby), [keří] (kteří), [dycki] (vždycky), [zbudit] (vzbudit), [řbitov] (hřbitov), [zďelaný] (vzdělaný)
  • nepřípustné vypouštění samohlásky uprostřed slov: [prázný] (prázdný), [šveska] (švestka), [zlášní] (zvláštní), [dešňík] (deštník), [šťasný] (šťastný), [účasňitse] (účastnit se)
  • číslovky: nikdy [sednáct], [osnáct], ale [sedmnáct], případně [sedumnáct]; chybně je také na Moravě se vyskytující výslovnost [devatenást], [devatenástset], správně je [devatenáct], [devatenáctset] – jelikož ale [devatenáctset] může činit potíže či působit jako vyšší styl, je nejlepší používat povolenou zjednodušenou výslovnost [devatenácet]

Přízvuk na jednoslabičných předložkách

Jde o předložky bez, do, ke, ku, na, nad, o, od, ob, po, pod, před, přes, při, se, u, ve, za, ze. Přízvuk musí být na předložce, to znamená, že výslovnost je stejná, jako kdyby se předložka psala dohromady s následujícím slovem: do stolu [dostolu], jak do stanu [dostanu] své dlouhé nohy dostanu [dostanu].

Nedodržování tohoto pravidla je častá a poměrně závažná chyba a způsobuje dojem, že interpret je neobratný. Pokud se vyskytne v projevu, který nemá působit jako čtený, bude určitě jako čtený působit. Nejčastější výjimku tvoří spojení se slovem, které je alespoň čtyřslabičné, pak můžeme přízvuk posunout – ale nemusíme, záleží na naší interpretační obratnosti.

Malý test

Ověřte si, jak jste na tom s výslovností vy. Zkuste si následující slova a spojení vyslovit a porovnejte si je s nahrávkou: oddělení, přese všechno, jak do stanu své dlouhé nohy dostanu, 17, shovívavý, vzít s sebou, snazší, shluk, kteří jsou nejdůležitější, pražský, zčernat, leccos, nižší, u zeleného stromu, na našem dvoře, racci, švestka, do stolu, nejjistější, poddaný, 1928, množství, 18, kdož jste bez viny, kdyby, kukaččí, účinný, panna, čtyři, měkký, shromáždění, účastnit se, vzdělaný, sčítat, prázdný, šťastný, na shledanou, byla jsem, zvláštní, k mamince, ke druhému stolu, cenný, hezčí, dones ho, shůry, vzbudit, mužský, rodinný, 1615, kamenný, se sestrou, oddávat, deštník, s houbou, měsíc, „myslím, tedy jsem“, Anna, o nejmladšího žáka, ve starém mlýně, shora, denní, k ránu, s hostem, my jsme, 19, jsem rád, shoda, volal jsem, město, vyšší.

 

Máte-li nějaké nejasnosti, využijte komentáře níže. Případné dotazy na výslovnost cizích slov budou zodpovězeny v příštím článku, který se jimi bude zabývat.

 

Další články z této série:

Jak nechybovat ve výslovnosti přejatých slov

Jak nechybovat ve výslovnosti cizích jmen

Odebírat nové články

Aby vám nikdy neuteklo vydání nového článku, zadejte prosím svoji adresu: