Váháte někdy nad výslovností některých slov v češtině? Nebo si obecně nejste jistí v kramflecích, pokud se správné výslovnosti týče? Ukážeme si na příkladech některé nejčastější chyby a omyly a budete si moct poslechnout správnou výslovnost některých slov a slovních spojení na vlastní uši.
Ačkoli za tím, co dále budeme rozebírat, stojí hodně teorie, pokusím se vše maximálně zjednodušit a uvádět konkrétní ukázky ze života. Pro většinu mluvených projevů ve spisovné češtině se používá základní, tzv. neutrální styl, ze kterého budeme vycházet. Ten je určitě vhodný pro jakékoli čtené texty, podcasty, moderování, přednášky či komentáře k videím. Ostatní styly se dají použít jen pro určité příležitosti: vyšší, pečlivější styl zejména pro umělecký přednes a nižší styl například pro rychlé sportovní reportáže a neformální rozhovory vedené spisovnou řečí.
Výslovnost sh, například shoda, shluk
Na úvod jen malinko teorie. V češtině převažuje takzvaná zpětná asimilace (spodoba), což znamená, že znělost či neznělost první souhlásky je ovlivněna znělostí souhlásky druhé: podkova se tedy vysloví [potkova], kdo [gdo] a podobně.
Pro sh se ovšem v Čechách používá asimilace progresivní, tedy pro výslovnost je určující první hláska – sh se pak vysloví v naprosté většině případů jako [sch]. Správně je tedy shoda [schoda], shovívavý [schovívavý], shořet [schořet], shromáždění [schromážďeňí], na shledanou [naschledanou]. Pro moravské mluvčí připouští norma výslovnost [zh], tedy například [zhoda].
Bez ohledu na region se [zh] vyslovuje v následujících slovech: shůry [zhůry], shora [zhora], shluk [zhluk], shluknout se [zhluknout se]. Také po předložce s a v mezisloví dochází k běžné asimilaci: s hostem [zhostem], s houbou [zhoubou], přines ho [přinezho].
Zastavím se v této souvislosti u slovesa shlédnout [schlédnout]. Často se toto slovo, které znamená pohlédnout na někoho shora, používalo a dnes ještě někdy používá ve významu vidět, spatřit – což je ovšem chyba, zde je nutné užít slovesa zhlédnout. Na tomto příkladu si můžeme ukázat, že i mistr tesař se někdy utne.
Možná máte rádi češtinu a hrátky s ní a líbí se vám humor Cimrmanovců. Já si osobně velice vážím toho, co duo Svěrák-Smoljak, Zdeněk Svěrák samostatně či Miloň Čepelka udělali pro kultivaci češtiny. Ale v nahrávkách Divadla Járy Cimrmana můžete mnohokrát slyšet [schlédnout] vždy tam, kde by mělo být sloveso zhlédnout. Je to překvapivé, protože to není žádná novodobá změna, už minimálně Slovník spisovného jazyka českého ze šedesátých let význam těchto dvou sloves jednoznačně uvádí. Dnes se situace pomalu vylepšuje zejména díky správnému používání slovesa zhlédnout u videí, hlavně na Youtube.
Výslovnost dvou stejných souhlásek
Nezdvojená (zjednodušená) výslovnost stejných souhlásek se použije u slov, kde již necítíme sklad slova: Anna [ana], panna [pana], kamenný [kamený], účinný [účiný], měkký [mňeký], cenný [cený], leccos [lecos], vyšší [viší], nižší [ňiší], vzít s sebou [vzít sebou], rodinný [rodiný], denní [deňí].
Zdvojená výslovnost stejných souhlásek se rozhodně musí použít tam, kde by mohlo dojít ke změně smyslu: nejistější – nejjistější, podaný – poddaný, raci – racci.
Spojení sykavek
Zde zcela vynecháme teorii a pojďme rovnou na příklady. Pozor na slova jako: sčítat [sčítat], nikoli [ščítat]; zčernat [sčernat], nikoli [ščernat]; hezčí [hesčí], nikoli [heščí]; rozčilený [rosčilený], nikoli [roščilený]; snazší [snasší], nikoli [snaší] ani [snašší]; rozšířený [rosšířený], nikoli [rošířený] ani [roššířený]; mužský [mušskí], nikoli [muskí]; množství [mnošství], nikoli [mnoství]; pražský [prašskí], nikoli [praskí].
Souhláska j ve slovech jako jsem, jste
Souhláska j se nevyslovuje na počátku tvarů pomocného slovesa být: volal jsem [volal sem], kdož jste bez viny [gdoš ste]. Oslabená výslovnost se může zachovat po samohlásce (kteří jsou nejdůležitější, byla jsem) a na začátku věty (Jsem rád).
Výslovnost souhlásky j se zachovává, pokud je sloveso být plnovýznamové, zvláště je-li na něm důraz. I v tomto případě vyslovujeme ale raději jen oslabené j (Myslím, tedy jsem). Určitě si vybavíte některé naše politiky, kteří výraznou výslovností j působí směšně. To my určitě nechceme.
Další časté chyby
- nesprávně se mění hlásky: se sestrou (nikdy [zesestrou]), čtyři (nikdy [čtyri] ani [štyri] ani [štyři]), měsíc (nikdy [mjesíc]), město (nikdy [mjesto])
- nepřípustné vypouštění samohlásky na začátku slov: [dybi] (kdyby), [keří] (kteří), [dycki] (vždycky), [zbudit] (vzbudit), [řbitov] (hřbitov), [zďelaný] (vzdělaný)
- nepřípustné vypouštění samohlásky uprostřed slov: [prázný] (prázdný), [šveska] (švestka), [zlášní] (zvláštní), [dešňík] (deštník), [šťasný] (šťastný), [účasňitse] (účastnit se)
- číslovky: nikdy [sednáct], [osnáct], ale [sedmnáct], případně [sedumnáct]; chybně je také na Moravě se vyskytující výslovnost [devatenást], [devatenástset], správně je [devatenáct], [devatenáctset] – jelikož ale [devatenáctset] může činit potíže či působit jako vyšší styl, je nejlepší používat povolenou zjednodušenou výslovnost [devatenácet]
Přízvuk na jednoslabičných předložkách
Jde o předložky bez, do, ke, ku, na, nad, o, od, ob, po, pod, před, přes, při, se, u, ve, za, ze. Přízvuk musí být na předložce, to znamená, že výslovnost je stejná, jako kdyby se předložka psala dohromady s následujícím slovem: do stolu [dostolu], jak do stanu [dostanu] své dlouhé nohy dostanu [dostanu].
Nedodržování tohoto pravidla je častá a poměrně závažná chyba a způsobuje dojem, že interpret je neobratný. Pokud se vyskytne v projevu, který nemá působit jako čtený, bude určitě jako čtený působit. Nejčastější výjimku tvoří spojení se slovem, které je alespoň čtyřslabičné, pak můžeme přízvuk posunout – ale nemusíme, záleží na naší interpretační obratnosti.
Malý test
Ověřte si, jak jste na tom s výslovností vy. Zkuste si následující slova a spojení vyslovit a porovnejte si je s nahrávkou: oddělení, přese všechno, jak do stanu své dlouhé nohy dostanu, 17, shovívavý, vzít s sebou, snazší, shluk, kteří jsou nejdůležitější, pražský, zčernat, leccos, nižší, u zeleného stromu, na našem dvoře, racci, švestka, do stolu, nejjistější, poddaný, 1928, množství, 18, kdož jste bez viny, kdyby, kukaččí, účinný, panna, čtyři, měkký, shromáždění, účastnit se, vzdělaný, sčítat, prázdný, šťastný, na shledanou, byla jsem, zvláštní, k mamince, ke druhému stolu, cenný, hezčí, dones ho, shůry, vzbudit, mužský, rodinný, 1615, kamenný, se sestrou, oddávat, deštník, s houbou, měsíc, „myslím, tedy jsem“, Anna, o nejmladšího žáka, ve starém mlýně, shora, denní, k ránu, s hostem, my jsme, 19, jsem rád, shoda, volal jsem, město, vyšší.
Máte-li nějaké nejasnosti, využijte komentáře níže. Případné dotazy na výslovnost cizích slov budou zodpovězeny v příštím článku, který se jimi bude zabývat.
Další články z této série:
Jak nechybovat ve výslovnosti přejatých slov
Jak nechybovat ve výslovnosti cizích jmen
Článek je velice přínosný, ucelený a přehledný, avšak musím vám vytknout vaši výslovnost (nebo výslovnost osoby na nahrávce) hlásek „r“ a „ř“. Přestože je výslovnost vašeho „r“, myslím, ještě přípustná, určitě by vám prospělo, kdybyste přidal jeden kmit navíc. Bylo by vám více rozumět. Co se „ř“ týče, tak byste měl opravdu na něm zapracovat. Občas jsem neslyšel kmit ani jeden. A to už si troufám říct, že je prohřešek proti ortoepii. Zajisté víte, že „ř“ je vibranta doprovázená frikativou. Ve vašem případě se jedná často pouze o frikativu (ale nikoli o sykavku, což je dobře, aspoň se nějak liší od „š/ž“).
Ovšem pokud tento nedostatek pramení z nějaké vady fyziologického rázu, tak se omlouvám.
Ostatně nevím, zda by mi trhalo uši více „sednást zdělaných se účasnilo projektu“ nebo „čtyži kužata běhají po dvože“.
Neměl jsem zatím v úmyslu zabrousit i do ortofonie, protože jak podotýkáte, je otázka, co komu bude vadit víc. Osobně bych řekl, že drobné vady řeči tolik nevadí (nejde-li o profesionální mluvčí např. ve veřejnoprávních médiích, kde to nečekáme) a okolí si na ně zvykne, ale nesprávná výslovnost ve smyslu nerespektování češtiny ukazuje neúctu k jazyku, ignorantství či nevzdělanost. Podobně jako akceptujeme v psané podobě škrabopis, který se ještě dá jakž takž přečíst, ale hrubky nás dráždí kvůli nerespektování jazyka.
Samozřejmě pokud jsou vady hodně zřetelné, rušit budou a mohou dokonce snižovat dojem z inteligence člověka – vzpomeňme na spoustu chytrých vědců vystupujících různě v médiích, u kterých jsou silné vady časté a mohou až snižovat působení jejich myšlenek. Nakonec i náš prezident měl zásadní vadu řeči, a dnes je po něm pojmenované letiště, asi abychom nemuseli říkat [vuzyně] 🙂
Otázka, jak velká odchylka výslovnosti různých hlásek od standardu je ještě přípustná a v jakém prostředí, je poměrně složitá a stejně se tím očividně netrápí ani zodpovědní lidé. Viz šišlající moderátorka ČRo, spousty herců s nejrůznějšími vadami, zpěváci i s výraznými odchylkami (Vodička, Vyčítal, Hapka) atd. Někdy je takováto řeč jistým poznávacím znamením i součástí image, nakonec imitátoři potvrdí, že nejlépe se napodobují hlasy s aspoň drobnými vadami, protože se imitátor má čeho chytit a pro posluchače jsou ty hlasy specifické a snáze rozpoznatelné.
Pokud byste chtěl na toto téma napsat pro Svět mluveného slova něco víc, ve formě krátkého článku či série, dejte mi prosím vědět.
Ačkoli v některých ohledech nesouhlasím s vaším postojem k nesprávné výslovnosti, děkuji mnohokrát za odpověď. Se svými nejméně 30 chybami ve vašem malém testíku bych ze správné výslovnosti spisovné češtiny neprospěl. Netuším nakolik moje komentáře působí vzdělaně nebo nevzdělaně, ale věřte mi, že kdybych je měl přečíst, možná byste mě pak měl za hlupáka, co vesele hyzdí svoji mateřštinu.
Jazyk se vyvíjí a s ním i jeho výslovnost, ta tíhne k zjednodušení, např. z původní čsti máme cti. V různých místech republiky se poněkud liší od spisovné češtiny. U sebe bych dokázal popsat hned 6 znaků, které nesouhlasí se spisovnou češtinou. Ty se projevily na mém výsledku z vašeho testu. Otázkou zůstává, zda se jedná o znaky nežádoucí či nikoliv. Dle mého názoru jsou přínosné, dle vašeho až asi ne. Myslím si, že vyžadování rozlišování mezi např. í/ý v psaném projevu a zároveň vyžadování nerozlišování mezi oněmi hláskami v mluveném projevu je zkrátka směšné. Toto je jedním ze znaků nářečí, jímž mluvím (ý se zde nečte jako ej, nýbrž jako samouláska střední (í je přední, ú je zadní, ý je mezi nimi), abychom si rozuměli). Jsem podle vás neuctivý vůči češtině? Ne, nejsem.
Ocenil bych někdy nějakou diverzitu v dabingu. Americká produkce si dá práci s tím, aby přízvuky jejich herců aspoň trochu odpovídaly přízvukům jejich postav. Češi předabují všechny postavy do obecné češtiny, čímž mnohdy ochudí diváka o důležitý poznatek. Dva lidé z protějších pobřeží pak znějí, jako by byli sousedé. Chápu, že dialekty se v češtině tolik nerozcházejí jako v angličtině, ale i přesto bychom mohli vynaložit trošku víc úsilí, nemyslíte?
Můj učitel češtiny porušoval spoustu pravidel výslovnosti spisovné češtiny a v žádném případě to nebyl nevzdělaný, ignorantní člověk, ba naopak.
Zastávám názor, že nesprávná výslovnost nemusí nutně svědčit o nevzdělanosti. Možná by právě vás intelektuálové z dávné minulosti považovali za nevzdělance kladouce vám otázku, kam se poděl váš rozdíl mezi i/y a co se stalo se čstí.
Tohle je téma na celý článek, minimálně, časem ho možná napíšu. Teď jen stručně. V článku je uváděna výslovnost spisovná, tedy určená pro projevy převážně veřejné, formální. To, že mluvíte běžně jinak, je zcela v pořádku. Samozřejmě otázka vývoje jazyka a do jaké míry ho „zneuctít“ v očích současné vzdělané generace tak, aby se nepravosti mohly stát postupně normou, je věc složitá a myslím, že si tím jazykovědci lámou hlavu od pradávna. S glorifikací učitele češtiny ignorujícího či možná spíše neznalého správné výslovnosti bych byl opatrný, protože úroveň češtinářů je často tristní a o výslovnosti moc znalostí nemají. Není ani divu, když se podíváte do jakékoli učebnice češtiny, výslovnost je tam odbyta pár stránkami, pokud vůbec. Vždyť přece vyslovujeme, jak píšeme (!?). A předpokládám, že ve stejném stylu probíhá výuka češtinářů. Dabing je kapitola sama pro sebe. Při dnešní nízkonákladové výrobě očekávat přízvuky by bylo asi moc. Mně osobně by stačilo, kdyby byl bez té spousty chyb v každém filmu či dílu seriálu, které pramení často už ze špatného, až diletantského překladu – a ani později nikoho nenapadne, že překlad například zcela změnil logiku děje. To by snad minimálně režisér měl odchytit. Ale proč, budeme to sekat jako Baťa cvičky a může to dělat v podstatě kdokoli. Na dabing jsou specializované portály, tak to můžete zkusit probrat tam. Například https://www.dabingforum.cz/ A tak nezbývá než začít u sebe a snažit se aspoň v rámci osobních možností jazyk kultivovat. Samozřejmě jsou v životě daleko důležitější věci, takže záleží, kde má kdo nastavené hranice. Někomu je čeština ukradená, někomu jsou ukradené jiné společenské konvence, někomu i zákony. Podstatné je, abychom se domluvili, k čemuž má respektování jazykových pravidel sloužit. Když bude někdo ignorovat například interpunkci, budou se jeho věty dát často vykládat několika způsoby. Podobného efektu se dá občas docílit i chybnou výslovností. To, že životopis s hrubkami (nebo třeba mail potenciálnímu partnerovi s chybami) pisatele většinou diskvalifikuje, je celkem jasné. A i když člověk nemusí být nevzdělaný,… Číst více »
Kdy vyjde ten článek o cizích slovech?
Během pár dní, budou to články dva, jeden o přejatých slovech a jeden o cizích jménech.
Správná výslovnost může být problematická i pro řadu lidí, kteří gramatiku ovládají perfektně. Sama jsem v testu díky moravskému dialektu udělala chybu. Na článku se mi líbí především jednoduchost a srozumitelnost, kterou se Vám podařilo přiblížit rozsáhlou a poměrně obtížnou kapitolu. Děkuji.
Tento článek shledávám velmi poučným. Dozvěděl jsem se nové věci, za což Vám velmi děkuji.
Nemám nejasnost, ale chci poděkovat. Pro mě osobně velmi přínosný článek, pěkně ucelený, díky za něj:-).