Výslovnost přejatých slov je dost komplikovaná, v mnoha případech není úplně ustálená a je hodně ovlivněna vývojem jazyka. Chcete ji i přesto bez problémů zvládat? Jednoduše a na příkladech slov, se kterými se většina z nás setkává, si ukážeme základní zásady a časté chyby.
Přejatá slova lze rozdělit na zdomácnělá a cizí. U zdomácnělých si již cizí původ ani neuvědomujeme, taková slova většinou nečiní při výslovnosti potíže, například knedlík, vesmír, škola, četník, gól, buřt, velbloud, republika, armáda, turnaj, cukr. U slov, kde jejich cizí původ vnímáme a můžeme mít dokonce i znalost konkrétního jazyka, ze kterého byla do čeština přejata, je třeba mít na paměti tyto zásady:
- přízvuk se přesouvá na první slabiku
- melodie zachovává českou klesavou podobu
- nahrazují se cizí hlásky podobnými českými (např. anglické w = [v], th = buď [t] nebo [s] nebo [d] podle anglické výslovnosti, německé ö, oe = [e] nebo [é])
- zdvojené souhlásky se vyslovují jako hláska jednoduchá
- dodržují se české zásady asimilace (např. na konci je souhláska vždy neznělá)
Většinou se dá vycházet z psané formy. Nejsme-li si jisti, použijeme odbornou literaturu, například některý aktuální Slovník cizích slov, který uvádí výslovnost. Z internetových pramenů doporučuji Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český, která vlastně sdružuje informace z několika slovníků a přidává i něco navíc. K dosažení kultivované výslovnosti přejatých slov pomůže také tento článek, který uvádí hlavní zásady a konkrétní případy.
Samohlásky
Cizí samohlásky, včetně přehlasovaných, nahrazujeme nejbližšími českými hláskami. Anglické či německé [ə] nahradíme většinou [e] nebo slabikotvorným [r] (boxer [bokser], server [servr]), někdy také [o], [or] (protektor, doktor).
Délka samohlásek kolísá, často bude nejlépe si ji ověřit. Nemůžeme se řídit ani grafickou podobou přepsaného slova. Někde jsou přijatelné dvě možnosti – pak může být chytrým kompromisem polodlouhé čtení samohlásky: Palestina [palestýna], bronchitida [bronchitýda], globulin [globulín], archiv [archíf], aktivní [aktývňí], kultura [kultúra], literatura [literatúra], tribuna [tribúna], leukemie [leukémije], milion [milijón], citron [citrón] atd. Pozor na častou chybu: Asie [ázije], ale Asiat [azijat], asijský [azijský]. Délka samohlásky někdy dokonce rozhoduje o významu slova: deviza – devíza, lama – láma, nota – nóta.
Potíže může dělat spojení dvou samohlásek:
- ai [aj], ei [ej], oi [oj]: detail, laik, playback, roibos
- jednoslabičně, plynule a bez rázu se vyslovují skupiny ae, ao, eo, eu, oa, oe, oo, ua, uo, uu: aeroklub, aerolinie, aorta, chaos, teorie, muzeum, koalice, repertoár, aloe, kánoe, poetický, zoo, duál, konstituovat, vakuum [vá-] – to neplatí, stýkají-li se tyto hlásky na švu předpony a základu slova nebo na švu složeniny (ko‘existence, ko‘optovat, mikro‘ampér, ne‘existovat). Pozor zejména na slova jako teorie, občas používaná nesprávná výslovnost [te‘orie] zní afektovaně.
- dvojslabičně s vloženým j se vyslovují skupiny ia, ie, io, iu, ya, ye, yo: fiala, dialekt, olympiáda, dieta, ateliér, biograf, Celsius, hyacint, hyena, myograf – to neplatí, stýkají-li se tyto hlásky na švu předpony a základu slova nebo na švu složeniny (di‘elektrický, mili‘ampér, poly‘amid)
Souhláska s
Souhláska s se čte jako [z], pouze v následujících případech se čte [s]:
- pokud tomu brání základní zákonitosti české výslovnosti, např. pravidla o asimilaci: absolutní [apsolutňí], protestant [protestant], stent [stent]
- v určitých slovech, kde je možné psát s i z, zvolíme výslovnost [s] při kultivovanějším projevu (renesance, režisér, diskuse, resort)
- ve všech slovech, kde je slovníkem předepsána výslovnost [s]: personál, secese, agrese, demise, profesor, insekticid, pesimista
- v následujících slovech ve všech pádech: dres – dresu, chaos – chaosu, servis – servisu, patos – patosu, los – losu
- v některých slovech po předponách kon‑, de-: konsignace, konsonant, konsenzus, designovat, desublimace
- v předponách dis-: disident, disonance
- na začátku slova: safír, separace
Souhlásky k a x
- pozor na chyby: nikdy neříkáme [demogracije], [balgon], [cirgus], [degret], [fregvence]
- u slov inkoust, plakát, akát je výslovnost s [k] kultivovanější
- x se čte [ks] na začátku slov a tam, kde ex- cítíme zřetelně jako předponu: xenofobie, exadmirál, exministr
- x se čte [gz] u slov, kde se ex- už nepociťuje jako předpona: exemplář, exil, exekutor, exotický, exodus
- dále se řídíme pravidly asimilace (znělostní spodoby): exces [eksces], exhalace [egzhalace], exponát [eksponát], exhumace [egzhumace], lux [luks]
- poměrně nové slovo brexit je možné číst oběma způsoby, převažující britská výslovnost je [breksit]
Souhlásky d, t, n
- di, ti, ni se čte v přejatých slovech [dy], [ty], [ny]: dielektrikum [dy‘elektrikum], dialekt [dyjalekt], stadium [stádyjum], exotický [egzotycký], serotonin [serotonyn] nebo [serotonýn], diva [dyva] nebo [dýva]
- počeštěná a do češtiny plně asimilovaná slova mají samozřejmě měkké [ďi], [ťi], [ňi]: nizozemský [ňizozemský], poník, tis, niva, segedínský (ale zde je možná i tvrdá výslovnost [segedýnský])
- slova z jazyků, které mají měkké [ďi], [ťi], [ňi] (tj. ruština a některé další slovanské jazyky, v několika přesně vymezených případech i francouzština) se vyslovují také měkce: leninský [leňinský], putinovský [puťinovský], tantiéma [tanťijéma], ale může se použít i [tantyjéma], podobně bonboniéra má také obě možnosti [bonbonyjéra] i [bonboňijéra]
- pozor na rozdíl ve stejně se píšících slovech panický [panycký] a [paňický]
Slova, ve kterých se často chybuje
- koncert [koncert], nikoli [konzert]; ischias [ischias], nikoli [išias]; personál [personál]; Asie [ázije]; standardní [standardňí] – ale standarta (tj. prapor) [standarta]
- melatonin, serotonin – vždy tvrdě [-nyn] či [-nýn], nemají nic společného s tóninou
- puzzle [pazl] (výslovnost [pucle] je lidová, ve spisovné češtině nesprávná a svědčí o neznalosti angličtiny)
- protežovat někoho: [protežovat], nikdy [proťežovat]
- viceprezident, vicemiss – vždy krátce [vice-], nikoli [více-]
- permanentka [permanentka], nikoli [pernamentka]
- pointa [poenta], etuda [etýda] – protože říct [etuda] by byla ostuda😊
Citátové výrazy
Citátové výrazy jsou alespoň dvojslovná ustálená spojení, která můžeme číst původním přízvukem a délkou hlásek. Je možné se přiblížit i v dalších aspektech originální výslovnosti, ale opatrně s tím, aby naše řeč nevyzněla příliš akademicky až povýšeně, případně směšně.
Příklady: persona non grata [persóna non gráta], chargé d’affaires [šaržedafér], concerto grosso [končerto groso], fair play [fér plej], all right [ólrajt].
Zkuste si sami
Ověřte si, jak jste na tom s výslovností běžných slov vy. Zkuste si následující spojení vyslovit a porovnejte si je s nahrávkou: chaos na serveru, koaliční konsenzus, stadium agrese, demise v resortu, demokracie na tribuně, asijský dialekt, poník v Palestině, protežovaná vicemiss, personál biografu, lámova nóta, exministrova devíza, krásný exemplář tisu, designovaný premiér, v dresu z polyamidu na olympiádě, dielektrikum ve vakuu, hyena v zoo, exhalace působí bronchitidu, poetický disident, exces v aeroklubu, kognitivní disonance, repertoár operní divy plný patosu, diskuse bez pointy, exotická teorie versus praxe, exponát pro muzeum renesance, permanentně xenofobní režisér, milion miliampérů, exotická Asie, devizy zabavil exekutor, o servisu aerolinií, koexistence v ateliéru, exadmirál v exilu absolvoval exodus, playback na koncertě místo etudy – to je nějaká kultura?, puzzle potřísněný inkoustem, pitva po exhumaci, melatonin a globulin, nizozemská standarta, niva s citronem, standardní tance se všemi detaily, i laik rozpozná ischias, putinovský dekret, cirkus má svůj plakát, aktivní frekvence, archiv plný literatury.
Máte‐li nějaké nejasnosti, využijte komentáře níže. Příští článek se bude zabývat výslovností cizích vlastních a zeměpisných jmen.
Další články z této série:
Jak nechybovat ve výslovnosti češtiny
Jak nechybovat ve výslovnosti cizích jmen
