„Mayday, mayday, mayday. Zde 714, letadlo Kanadské společnosti příležitostných letů. Jsme v nebezpečí. Oba piloti a několik cestujících jsou postiženi otravou žaludku. Kapitán a pilot jsou v bezvědomí. Hovoří George Spencer. Jsem jedním z cestujících, nouzově zastupuji pilota. Létal jsem ve válce, mám za sebou asi tisíc letových hodin, ale pouze na jednomotorových stíhačkách. Naposledy jsem měl letadlo v ruce před dvaceti lety. Tak, a teď najděte urychleně někoho, kdo mi bude rádiem dávat pokyny, co mám dělat, abych tuhle strašnou bednu dostal na zem.“
Pokud je vám tato situace povědomá, možná jste fanoušky letecké parodie Připoutejte se, prosím! Věřte ale, že tato rozhlasová dramatizace má do parodie daleko a je zřejmě nejnapínavějším zpracováním původního Haileyho filmového scénáře. Jako by ani neuplynulo 60 let od napsání předlohy a skoro 40 let od natočení tohoto skvostu – výborné herecké výkony, režie a zvukové zpracování vtáhnou posluchače do děje a nepustí.
Zárukou kvality je už tradičně skvělá režie Jiřího Horčičky, který měl vždy vše výborně promyšlené, uměl pracovat s herci a často novátorsky s technikou. Marně budete hledat nějakou zásadnější či i drobnější chybu, jako jsou herecké šumly či podobně. Našel jsem snad jen jedinou drobnost ve výslovnosti města Seattle (místo správného [sijetl] říkají herci [sítl], což byla tehdy v ČSSR poměrně běžná, byť chybná výslovnost, pramenící nejspíš z omezené dostupnosti angličtiny).
Obsazení je plné špičkových herců, kteří uměli pracovat s hlasem, jména jako Eduard Cupák, Jiří Adamíra, Luděk Munzar, Jiří Klem, Miroslav Moravec mluví za vše. Technické provedení je výborné, včetně začlenění všech efektů a hudby. Mám obavu, že dnes už by to tak dobře nikdo nenatočil.
Zajímavosti
Historie tohoto díla je poněkud složitější. Arthur Hailey, bývalý válečný pilot, napsal v roce 1955 během devíti dní svoji prvotinu – scénář ke kanadskému televiznímu filmu Flight into Danger (1956). Ten byl později základem amerického filmu Zero Hour!, který byl téměř doslova použit v oné filmové parodii z roku 1980. Mezitím ale vznikl ještě remake Terror in the Sky v roce 1971. Co je ovšem nejpodstatnější, že v roce 1958 na základě Haileyova scénáře napsal John Castle (vlastně dva autoři vystupující pod tímto pseudonymem) román Flight into Danger (Runway Zero-Eight), který vyšel v českém překladu jako Let do nebezpečí. A právě ten se stal předlohou této rozhlasové dramatizace.
Občas někdo tvrdí, že námětem scénáře a románu byly skutečné události, což není pravda. Samozřejmě, že Hailey použil trochu autobiografie pro hlavního hrdinu, též bývalého válečného pilota, a že inspiraci získal během letu přes Kanadu, ale k otravě tam určitě nedošlo.😊 Také není pravda, že by zrovna zápletka tohoto díla vedla k zavedení pravidel pro piloty, kteří by nesměli jíst stejné jídlo. New York Times ještě i v roce 1984 zjistil, že žádná závazná pravidla v tomto směru stále neexistovala, i když panovala víra v to, že existují (a věřili tomu i pracovníci CDC, Centra pro kontrolu nemocí). A skutečně k několika závažnějším otravám v 80. a 90. letech došlo, naštěstí se pilotům podařilo pokaždé včas přistát.
Ukázku si můžete poslechnout například zde nebo zde.
autor: Arthur Hailey, John Castle
překlad: Vladimír Müller
dramatizace: Jaroslava Strejčková
režie: Jiří Horčička
účinkují: Eduard Cupák, Jiří Adamíra, Gabriela Vránová, Luděk Munzar, Jiří Klem, Petr Svojtka, Václav Postránecký, Josef Vinklář, Bohumil Švarc, Miroslav Moravec, Jana Andresíková a další
délka: 2 h 23 min (nebo 2 h 27 min, podle vydání)
natočeno: 1981 (často se uvádí chybně 1980), Čs. rozhlas
vydavatel: Supraphon 1986 (3 LP), Levné knihy 2003 (2 CD), Radioservis 2010 (2 CD)
Děkuji 👍
Dobrý den, jsem moc rád, že jsem narazil na Váš web a především na tento příspěvek o Letu do nebezpečí. Musím říct, že mne toto audio dílo provází od dětství, kdy jsem ho nejdříve slyšel z “kotoučáku” od taťky, pak nám jej pouštěl pan učitel na lyžáku a nakonec jsem ho poslouchal na pokračování po obědě v rozhalse. Od těch dob jsem tento skvost slyšel snad určitě více jak stokrát a asi ho znám už i nazpaměť. Je to opravdu skvělá práce režie, dubbingu herců i zvukových efektů, které snad nemají obdoby. Je téměř nepředstavitelné, že se nejedná o zvukový záznam z filmu ale “jen” studiovou nahrávku našich skvělých dubbérů, kteří sedí u mikrofonu ve studiu a “čtou” text. To jakým způsobem se dokázali vžít do rolí, procítit dramatizaci v kombinaci se zvukovou kulisou, která dokonale vytváří iluzi reálného prostoru příběhu a přesouvá vás z různých prostředí a interiérů v čase, různé ruchy a spousta dalšího, s tím jsem se opravdu nesetkal. Snad jen podobný příběh MAY DAY, ale ten jsem slyšel jen jednou rovněž někdy v dětství a od těch dob se mi na něho nepodařilo narazit, takže si už neumím vybavit kvalitu provedení. Na to jaká je dnes technika, tak mám obavu, že by si s tím už dnes asi tak nevyhráli. A bohužel dobrých hlasů také ubývá, nové nepřibývají, hlavně ne těchto kvalit. V klasické čtené formě ještě snad, ale v takovéto audio dramatizaci si to neumím představit. Ale budu rád, když mne někdo vyvede z omylu. Chci tedy touto cestou poděkovat autorovi, panu Mílovi, a připojit se drobně k tomu, vzdát holt tomuto audio dílu. Kdo to ještě neznáte, určitě si to sežeňte a v ideálním případě pusťte z gramofonové desky na kvalitním gramofonu a kvalitní audio soustavě, protože co si budeme povídat, deska je deska, a ani ten nejdražší a nejkvalitnější CD přehrávač ji nepředčí. Pro ty z Vás, kteří si chcete nejdříve hru “osahat” tak můžete využít třeba YouTube zde: https://youtu.be/0AIETi1Z9Pw Děkuji a přeji příjemný poslech této jedinečné rozhlasové hry. … Číst více »
Díky za pěkný komentář. Samozřejmě, že i dnes se ještě občas povede natočit solidní dramatizaci, ale přece jen je vidět ústup slávy rozhlasu, s čímž nás dávno předběhli na západě, protože už v roce 1984 si Freddie Mercury (resp. autor, bubeník Queen Roger Taylor) stěžuje na tento ústup rádia ve slavné písni Radio Ga Ga. Proto už těžko budou vyrůstat režiséři typu Jiřího Horčičky a vynikající rozhlasoví herci, i když dabing může dát určité základy. Hlavně na to ale není čas. Vždyť jen režisérská příprava tohoto díla musela zabrat desítky, možná až stovky hodin. Kdo by se tomu dnes takto věnoval? A kdo by to zaplatil? Tehdy se na vysoké úrovni dělala velká část dramatické rozhlasové tvorby, dnes to budou spíš jednotlivé počiny. Určitě zase brzy o nějakém takovém napíšu.