Jak pořídit co nejlepší nahrávku lidského hlasu? Jak se vyvarovat častých chyb? Co mít na mysli jako interpret a jako technik pořizující nahrávku? Jak si poradit s retnicemi a sykavkami?

První věc je výběr správného mikrofonu. To by vydalo na celou sérii článků, zde si jen stručně řekněme, že pro záznam mluveného slova jsou nejlepší kvalitní kapacitní mikrofony s co největším odstupem signál/šum, aby nevznikaly problémy se šumem v tichých pasážích ani tehdy, když je interpret dál od mikrofonu. Pro zpěv je někdy možné i výhodné použít dynamický mikrofon.

Omezení vlivu retnic

Retnice jsou hlásky explozivního charakteru (b, p, d, t) vytvářející prudké vzduchové rázy, které po nárazu na membránu mikrofonu způsobí nepříjemné bouchance. Zkusme si dát ruku asi 10 cm před ústa a vyslovit tyto hlásky. Přitom rukou pohybujeme nahoru a dolů a do stran a případně i změníme vzdálenost od úst, abychom cítili, kde je ráz nejsilnější a jakým směrem působí. Zjistíme, že nejsilnější jsou hlásky p a b, které také způsobují nejvíce problémů. Nejkritičtější je vzdálenost do 10 cm, ale ráz působí samozřejmě mnohem dál. Řešení jsou v zásadě tři:

  • zvýšení vzdálenosti od mikrofonu, což přináší problémy s dozvukem a se šumem
  • použití pop-filtru, který rozptýlí vzduchový ráz do všech směrů. Nejčastěji se používá síťovina napnutá v kulatém rámečku a umístěná mezi mikrofon a interpreta, ale někdy může do značné míry stačit i dobře udělaný běžný návlek na mikrofon
  • změna směru, kterým interpret na mikrofon mluví či zpívá – tak, aby veškerý proud vzduchu způsobený rázem šel mimo mikrofon

Nejúčinnější metoda je osazení kvalitního pop-filtru, jaký vidíte na obrázku – pro studiové nahrávání se využívá téměř výhradně. Ale až trochu směšně vypadá použití podobných filtrů třeba u youtuberů, kteří za ním pak ani kolikrát nejsou vidět😊. Zde by úplně stačilo vhodné polohování mikrofonu, případně doplněné o nasazení solidního „molitanového“ návleku. On totiž velký pop-filtr má i své nevýhody, zvyšuje vzdálenost interpreta od mikrofonu a komplikuje výhled na textovou předlohu.

Pokud se nám nějaké rázy přesto dostaly do nahrávky a není jich moc, dají se odstranit při střihu. Někdy stačí jen v kritickém místě na pár milisekund snížit hlasitost, případně se dá celý ráz opatrně vystřihnout nebo můžeme ručně opravit zvukovou křivku. Elegantním řešením je nahrazení celé hlásky jinou, kterou si zkopírujeme z vhodného místa.

Aby sykavky neřezaly do uší

Další kritickou skupinou hlásek jsou sykavky (c, s, z), někdy i polosykavky (č, š, ž). Vyniknou zvláště při použití mikrofonu, který má prezenční zdvih (tj. zdůraznění frekvencí 3–5 kHz). Pomoci může:

  • změna nasměrování mikrofonu tak, aby interpret mluvil na mikrofon zešikma nebo zespodu či shora
  • použití jiného mikrofonu
  • použití de-esseru, buď hned při nahrávání, nebo při mixáži

De-esser je vlastně specifický kompresor, který v případě ostré sykavky sníží na okamžik úroveň celého signálu nebo jen vyšších frekvencí, na kterých jsou sykavky problematické. Druhý typ je obvykle lepší k nastavování a méně zasahuje do zaznamenaného hlasu.

Pokud použijeme de-esser hned při nahrávání, musíme být velmi pozorní, abychom odhalili případné nežádoucí efekty (dýchání nahrávky, ztrátu výšek, přehnané ubrání sykavek). V ukázce si poslechněte, jak může necitlivé odebrání sykavek udělat z jinak dobře artikulující zpěvačky šišlu.

 

V příštím díle si povíme, jak se vyvarovat různých nechtěných a nevhodných zvuků a jak je případně odstranit.

Triky pro práci s mikrofonem 2. díl

Triky pro práci s mikrofonem 3. díl

Odebírat nové články

Aby vám nikdy neuteklo vydání nového článku, zadejte prosím svoji adresu: